čtvrtek 6. prosince 2012

Hyvää itsenäisyyspäivää!

Dnes Finové slaví 95.výročí vzniku samostatné Finské republiky. Po celém Finsku si dnes připomínají tento slavný den zapalováním svíček, navštěvováním příbuzných i slavnostním pohoštěním.
Přeji všem přátelům Finska krásný finský svátek!
Hyvää itsenäisyyspäivää!



čtvrtek 20. září 2012


Za jeden večer do Bosny i do Finska


Ve středu devatenáctého se v sedm hodin pomalu začli trousit první a zároveň bohužel i poslední návštěvníci povídání o Bosně a Hercegovině a Finsku do klubu Labe v Hořovicích. Klub sice pojme až třista lidí, o sedadla však ve středu nouze nebyla. Pár místeček bylo ale zaplněno přívětivými tvářemi lidí, kteří se přišli něco nového dozvědět o dvou pro Čechy docela neznámých evropských zemích, a dobrá nálada se v sálu udržela až do konce celkem asi dvouhodinového povídání.


Prezentaci zahájil v poněkud depresivnějším duchu Ondřej Havránek, světem sježděný zkušený dobrovolník AFS, který se tento večer rozpovídal o svém trimestrálním pobytu v Bosně a Hercegovině. Po jeho absolvování se orientuje nejen v tamějším jazyce, ale také v politické situaci, historii a reáliích země. Těmto tématům se také věnoval ve své zajímavé prezentaci, zakončené promítáním krátkého filmu přibližujícího situaci v Sarajevu v době války a dnes.

Po Ondrovo poutavé prezentaci přišlo na řadu Finsko. Posluchači se jako obvykle při již zaběhnuté prezentaci fotografií dozvěděli o finském školství, alespoň pohledem ochutnali finskou národní kuchyni a zabrousili do různých končin této vzdálené země. Největší rozruch znovu vzbudil finský sport avanto, neboli koupání ve vodě ledového jezera. Návštěvníci přednášky pouze kroutili hlavami a nedali se přesvědčit o blahodárnosti tohoto finského očišťovacího rituálu.


Po skončení obou prezentací a prostoru k dotazům ještě naše milá dobrovolnice a organizátorka celého večera Kája Puchmertlová shrnula poslání, cíle a nabídku programů organizace AFS, díky které jsme i my s Ondrou objevovali svět. Pak už byl čas jít na vlak, a tak jsme se v pozdní hodině rozloučili s Hořovicemi a vydali se na cestu domů těšíce se na další příjemná setkání a vzpomínání na naše nezapomenutelné zážitky z našich hostitelských zemí.


pondělí 17. září 2012

Pražská vodka

Skutečnost, že je Finsko tradičně spojováno s vysokou konzumací alkoholu zejména vodky, nám i v době hluboké prohibice dokazují reklamní spoty v televizi. Co třeba tento upoutávající na pravou Pražskou vodku?

čtvrtek 6. září 2012

Naučte se hrát Mölkky!

8.9.2012 se kousek od Brna pořádá 1.oficiální mistrovství České republiky ve hře Mölkky.

Co to je?
Jedná se o tradiční finskou hru, při které hráči hází dřívkem a postupně schazují dřevěné kolíky s čísly, které jsou umístěny nejdříve u sebe, posléze na místo, kam jsou odstrčeny dřívkem. Hráč získá tolik bodů, kolik kolíků shodil. Pokud se mu podaří shodit pouze jeden kolík, získává počet bodů odpovídající hodnotě uvedené na kolíku.
Pokud hráč třikrát po sobě mine jakýkoli kolík (nesmějte se, trefit kolík není zas tak jednoduché), je ze hry vyloučen. Hra končí, pokud nějaký hráč dosáhne předem určeného počtu bodů (tradičně kolem padesáti). Pokud hodem překročí určenou hranici bodů, je ze hry vyloučen.

Proč je hra typicky finská?
Představte si: Chata v lesích, nejdříve sauna a ochlazení v jezeru a pak finské saunové pivo. Ale chybí tomu nějaká aktivita. Proč si nezahrát Mölkky? Hru stvořenou Finy pro Finy! Materiálem je pouze dřevo, hra nedělá hluk, ani nevyžaduje přílišnou aktivitu. A lehkou matematiku zvládne i saunováním příjemně unavený Fin.

Kde zjistit více o mistrovství světa v Mölkky?
http://www.skandinavskydum.cz/1-rocnik-otevreneho-mistrovstvi-ceske-republiky-2012-ve-hre-molkky

úterý 4. září 2012

Beseda a projekce fotografií

Zajímáte se o Finsko a máte čas 19.9.2012 večer? Přijďte se podívat na večerní prezentaci a besedu nejen o Finsku, ale i Bosně a Hercegovině do klubu Labe v Hořovicích!

Rok ve Finsku a v Bosně a Hercegovině
Klub Labe
Vísecké náměstí 198, Hořovice
začátek: 19:00
vstupné: 20kč

pondělí 3. září 2012

 Češi mluvili finsky v ulicích Plzně a Berouna

Na konci léta se uskutečnily dvě akce, během kterých si návštěvníci mohli vedle jiných zajímavých atrakcí vyzkoušet mluvit finsky na stánku organizace AFS, mezikulturní programy. První z akcí se konala 14. srpna v centru Plzně, druhá v neděli 2. září na náměstí v Berouně.

Dobrovolníci z neziskové organizace AFS, která zprostředkovává mladým lidem výměnné pobyty do zahraničí, naplánovali na srpnovou Živou ulici interaktivní hru, během které si návštěvníci na čtyřech stanovištích přezkoušeli své znalosti ze zeměpisu, prověřili, jak dobře sledují nejnovější zprávy a zjistili, jak moc se vyznají v tradičních pokrmech všech koutů světa. Podobně, i když pouze na jednom stanovišti, akce proběhla i na berounském Husově náměstí na akci Jill Expo, kterou pořádala místní jazyková škola.

Účastníci streetgame také prověřovali své znalosti z oblasti jazyků, a to hlavně z finštiny. Domluvili by se ve Finsku na letišti a bezpečně a bez problémů se dostali do hotelu v Helsinkách? Takovou otázku jsem si položila, když jsem sestavovala tento soutěžní úkol.

Finština je na výslovnost poměrně jednoduchý jazyk, vyslovuje se totiž stejně, jak se píše. Podobně je tomu i s češtinou, a proto jsem se domnívala, že přečíst otázky na český způsob nebude dělat rodilým Čechům problém. Někteří si s otázkami poradili opravdu bravurně a i přes lomozící hudební kapelu na pódiu hned vedle stánku u Západočeského muzea určili všechny odpovědi správně. S takovými lidmi je dobré se držet na všech letištích a nádražích ve všech vypjatých situacích. Většina soutěžících měla však s finštinou problémy. Pustili se sice s chutí do přelouskávání otázek, ale každá odchylka od česky psaného textu je dokonale vyvedla z míry. Ani ti se však nemusí bát, že by se na finském letišti nedomluvili. Ve skutečnosti totiž Finové umí velice dobře anglicky a často i švédsky, německy nebo francouzsky.

Účast AFS na obou akcích se podle mého názoru vydařila a snad i obohatila návštěvníky o kousek z finské kultury a jazyka. Pro ty, kteří se nestihli zastavit v Plzni nebo Berouně tady mám krátký návod, jak správně vyslovovat ve finštině.

Jak správně vyslovovat finsky?

Při výslovnosti finského textu zapomeňte na angličtinu a další cizí jazyky a jděte na to přes mateřštinu! Finština se vyslovuje stejně, jak se píše. Problém mohou dělat jedině písmena, která v české abecedě nenajdete:

ä – výslovnost mezi a/e, nízké, přední, hodně otevřené e (v angl. cat, hat)
ö – klasické přehlasované o, střední, přední, polouzavřené ö (stejné v němčině – örtlich)
y – ypsilon vysoké, přední, zavřené a zaokrouhlené i (něm. Müller)

å – výslovnost jako o (převzato ze švédštiny, vyskytuje se pouze ve švédských slovech)

aa – zdvojené samohlásky se vyslovují stejně jako naše dlouhé (aa = á)
kk – zdvojené souhlásky se vyslovují pozastavením se na daném písmenu, jakýmsi nepatrným důrazem na místě zdvojení

Výslovnost zdvojených hlásek je důležitá, může měnit význam slova!
např. tapaa (potkává) vs. tappaa (zabíjí)

Ukázka psaného textu ze zpráv finské televize yle:

Espanjan talouskriisi uhkaa laajentua pankkikriisistä myös julkiselle sektorille. Kaakkois-Espanjassa sijaitseva Murcian itsehallintoalue ilmoitti sunnuntaina harkitsevansa talousavun pyytämistä Espanjan valtiolta, jotta alue selviäisi kaikista veloistaan.

Talousavun harkitsemisesta kertoi sunnuntaina Murcian aluehallituksen puheenjohtaja Ramón Luis Valcárcel paikallisessa sanomalehdessä. Hän arvioi, että pyydettävä summa on noin 200 - 300 miljoonaa euroa. Haastattelun jälkeen alueen viranomaiset korostivat vielä, että alue vasta tutkii mahdollisuuksia avun hakemiseen eikä ole tehnyt mitään päätöksiä.


(zdroj: http://yle.fi/uutiset/espanjan_pankkikriisi_uhkaa_laajeta_myos_julkiselle_puolelle/6226459)

pátek 29. června 2012

Češi versus Finové

V dnešní uspěchané době jsme zahrnováni stále většími kvanty informací. Nemáme klíč k tomu, jak je správně třídit, a proto se většina z nás uchyluje k nejjednoduššímu způsobu jejich třídění. Vypouštíme informace, které je pro nás těžké uchovat a místo nich se uchylujeme k víře ve všeobecně uznávané pravdy a zajímavé senzace. Takto vznikají stereotypy, které živě kolují mezi lidmi a zapouštějí kořeny ve společnosti tváříce se přitom jako podložené pravdy.

Po tři měsíce jsem pracovala na malém výzkumu, ve kterém jsem se ptala lidí ze svého okolí, co o Finech ví a co si o nich myslí. Podobný dotazník putoval i do Finska, kde lidé odpovídali na otázky o Češích. Myslí lidé opravdu ve stereotypech? Co o nás Finové vědí a co my o nich? Začněme u nás samotných. Pokud si před přečtením článku chcete zodpovědět pokládané otázky a prověřit si své znalosti, máte tu možnost na konci tohoto článku. Pro vás ostatní přejdeme rovnou k odpovědím.

Fjordy ve Finsku? Hlavně vodka, sauna a zima…

Co vás jako první napadne, když se řekne Finsko? S čím si toto slovo lidé ve střední Evropě spojují? Odpovědi nejsou ani tak překvapivé, o to více jsou v nich ale ukryty právě ony stereotypy. Celých 13% dotazovaných Čechů si jako první vybavilo vodku. Dalších 11% lidí si Finsko spojuje zejména se zimou, stejně je na tom i sauna. Jen o něco méně lidí jako první napadne lední hokej. Mezi běžné, pravdivé, avšak ne příliš kreativní odpovědi patří ty označující Finsko za severskou zemi. Spíše mladí lidé si Finsko spojují s firmou Nokia, vyrábějící mobilní telefony. 5% lidí si dokonce jako první představí finské fjordy. Fjord je však výsadou západoseverského Norska, v menší míře je zastoupen i v Dánsku, Irsku či Kanadě. Ve Finsku fjordy nehledejme, můžeme se tam však setkat se členitým pobřežím, zvláště na jihovýchodě Finska u přístavního městečka Turku, a také s četnými ostrůvky.
Tak čím je Finsko ve světě ještě známé? Pouze minimum lidí si vzpomnělo na špičkové jezdce rallye nebo formule 1, skokany na lyžích a další vrcholové sportovce. Češi pokulhávají také ve znalosti severské literatury, karelský epos Kalevala si nevybavil nikdo ani v odpovědích na další otázky, stejně na tom jsou i hudební skladatelé, např. světoznámý Jean Sibelius. Pouze tři lidé ze sta si vzpomenou, že Finsko je hodně lesnatá země, o něco více si jich spojí Finsko s jezery. Jen jeden člověk ze sta si vzpomene na hlavní symbol Finska, soba. Spoustu lidí dokonce předpokládá, že sob vůbec ve Finsku nežije, jak se dozvíme dále.
Finsko je také známé některými svými výrobky. Znáte nějaké?...

Slyšeli jste někdy Fazer, Marimekko nebo Fiskars?

Ani odpovědi na otázku směřující na slavné finské výrobky nebyly nijak překvapivé. Celých 31% dotazovaných Čechů pokládají za ústřední přínos Finska světu mobilní telefony značky Nokia. Nokia je opravdu finským produktem, firma se jmenuje podle malého městečka v jihozápadní části země, odkud také pochází. Původně však nevyráběla mobilní telefony, nýbrž kvalitní černé gumáky a další výrobky z gumy. Ty jsou ve Finsku pořád k sehnání, rozhodně je najdete u každého správného Fina doma. Vzrůst však firma zaznamenala opravdu až po přesedlání na výrobu telefonů. Obrovské zisky znamenaly velký rozmach pro finskou ekonomiku a dodnes je firma Nokia hlavním tahounem celé ekonomiky Finska.
Vedle mobilního telefonu značky Nokia si dotazovaní nejčastěji jako první finský produkt představí vodku, odpovědi se blíží 28%. Co už dnes není překvapivé, že tato odpověď zasahuje všechny věkové kategorie. Mladí studenti dokonce rozlišují jednotlivé značky vodky vyráběné ve Finsku. Jednoznačně vede Finlandia, oblíbenou Koskenkorvu si s Finskem moc lidí nespojí, na druhou stranu mnozí přisuzují Finsku výrobu vodky Amundsen. Ta je podle internetových zdrojů původem z Norska, s Finskem tedy znovu nemá nic společného. Podstatná část lidí, přibližně 8% si nevzpomene ani po delším přemýšlení na žádný produkt z Finska. Odborník v lesnictví zmiňuje kvalitní traktory Valmet či výrobu útočné pušky, jeden z dotazovaných si vzpomněl na slavný kreslený seriál o Mumíncích, další na výrobu pneumatik. To je ale všehovšudy všechno.
Z produktů, které nejsou na českém trhu často k dostání, a tak ochuzují i přehled českých spotřebitelů o některých skvělých finských výrobcích, bych jmenovala např. slavné designové kousky. Ti z vás, kteří nikdy neslyšeli o proslulém architektu a designeru Alvaru Altu, by si měli doplnit znalosti. Nejen že jeho architektonické kousky zdobí polovinu Finska, ale jeho nezapomenutelný designový tvar jezera, který dnes aplikuje na výrobu všemožných váz, svícnů a mističek firma Iitala, je k sehnání i v Česku a oblíbený po celém světě nejen jako jedinečný finský suvenýr. Z dalších finských produktů potěší oko barevné motivy firmy Marimekko. Firma se zaměřuje na většinou veselé a vždy stylové oblečení všeho druhu. V Česku známá moc není, její výrobky zde neseženete. Snad nejslavnějším motivem firmy Marimekko jsou vlčí máky. Až pojedete do Finska, rozhlédněte se po ulici a nějaké určitě uvidíte. Také firma Arabia vyrábějící nádhernou keramiku stojí za zmínku. Ale ani tu Češi nemohou důvěrně znát.
A co Fazer? Slyšeli jste někdy toto jméno? Ne? Ale růžovou krabici s kvalitní čokoládou Geisha znáte? Tak se někdy pozorněji zadívejte na její obal. V horním levém rohu naleznete modrozlaté logo firmy Fazer, nejslavnější finské potravinářské firmy, která vedle jejího vlajkového produktu čokolád, produkuje dnes i pečivo a další potraviny. Karl Fazer, zakladatel firmy, pocházel z původně švýcarské rodiny, která se ve Finsku usadila někdy v 19.století. Jeho otec byl podnikatel. Rodina původně založila firmu Fazer-musiikki s hudebními nástroji. Pod názvem F-musiikki má firma dodnes největší obchod s hudebními nástroji v celé Skandinávii v Helsinkách. Teprve pak vznikla i továrna na čokoládu. Dnes vyváží firma své sladké produkty do zahraničí, hlavně do západní Evropy. Mezi výrobky nalezneme typické tabulkové čokolády všemožných chutí, nechybí ani oblíbené finské Salmiakki (slaná lékořice), tato čokoláda je pro cizince stejně jako Salmiakki samotné většinou nestravitelná. Fazer má dnes celou škálu čokoládových i nečokoládových výrobků. V Česku jsou běžně k dostání pouze čokolády typu Geisha.
Aby se Finům po výborné čokoládě nekazily zuby, vynalezli žvýkačky s ochranou látkou xylitol. Nejslavnější značkou žvýkaček je jednoznačně Jenkki. Xylitolové žvýkačky mají úplně jinou konzistenci než běžné české. Déle vydrží, nedrolí se v ústech, ale ani ony nejsou k dostání v českých obchodech. Osobně si při každé své návštěvě Finska koupím do zásoby nejméně tři sáčky. Doporučeno je žvýkat je po každém jídle. Rozhodně doporučuji.
A co firma Fiskars? Máte doma klasické nůžky s oranžovou rukojetí? Pak se buďto jedná o produkt firmy Fiskars, nebo jeho napodobeninu. Fiskars je malebné městečko v jižním Finsku, které zbohatlo na zpracování železa. Bohaté zásoby materiálu pak daly vzniknout stejnojmenné firmě, která se proslavila výrobou právě těchto nůžek. Firma dnes vyrábí i další kvalitní produkty jak do kuchyně tak pro práci v lese – sekery, pilky, škrabky i struhadla. A to všechno ve výborné kvalitě. Produkty Fiskars jsou dnes známé po celém světě a na rozdíl od ostatních výše zmíněných jsou dobře k sehnání i v českých obchodech. Pokud vás nezajímá lesnictví ani vaření, při návštěvě Fiskars se ani vy nebudete nudit. Městečko je dnes proslulou mekkou finských designerů. Připravte si však větší obnos na koupě designových výrobků. A nebo si pořiďte alespoň jedny nůžky.

Helsinky znají téměř všichni

S oddechovou otázkou na hlavní město Finska si poradili téměř všichni dotazovaní. Jen šest lidí odpovědělo, že neví. Většina z nich pak byla ve věku kolem sedmnácti let. Mladší školáci hlavní město věděli až na jednoho všichni, stejně tak lidé starší dvaceti let. Rozdíly jsou pouze v zapsání. Původní název města Helsinki se píše s měkce, zatímco český název je na konci s ypsilon. V zápisu se odpovědi lišily v poměru 2:1 pro český přepis názvu s ypsilon.
Helsinky byly založeny až v roce 1550, nebyly však od počátku hlavním městem Finska. V té době byla země součástí Švédského království a centrum se nacházelo na západním pobřeží, kterému vévodilo přístavní město Turku s jedním ze čtyř kamenných hradů, které se ve Finsku nacházejí. Po založení Petrohradu vzrostl ještě více vliv Ruska na Finsko. Později došlo k jeho obsazení. Rusům však připadalo, že západní Turku je moc blízko Švédsku, a proto v roce 1812 prohlásili Helsinky hlavním městem Finska.
V Helsinkách dnes žije více než 600 000 obyvatel. Společně s přilehlými městy Espoo, Kauniainen a Vantaa tvoří tzv. Velké Helsinky, kde dohromady žije více než pětina všech Finů.

Ještě trochu finské historie…

Jednou z nejobtížnějších byla otázka týkající se finské historie. Kdy a od koho se Finsko osamostatnilo vědělo naprosté minimum lidí. Celých 52% dotazovaných se neodvážilo ani hádat. Pouze jeden člověk se domníval, že se tomu stalo ještě v 18.století. Ostatní sázeli spíše na mladší historii. U mladých lidí do šestnácti let převažoval revoluční rok 1989. Asi 5% dotazovaných tipovalo období po druhé světové válce. 4% se přikláněla k první světové válce. Relativně dobře odpověděli studenti gymnázia z historického semináře, kteří napsali roky 1915 nebo 1920.
Přesně třetina z dotazovaných odpověděla, že se Finsko osamostatnilo od Ruska. Asi o polovinu méně si myslí, že Finové byli osvobozeni od Švédska. Dva lidé napsali do odpovědi Norsko. Většina však znovu neví.
Otázky této severské země se celou její historii točily kolem jejich dvou hlavních sousedů – Švédska a Ruska. Ti sváděli na finské půdě nespočet mocenských zápasů a střídali se tak v nadvládě nad necentralizovaným trochu zaostalým Finskem. Rusko však brzy získalo převahu i svou obratnou politikou, ve které slibovalo Finům pomyslné osvobození od švédských krutovládců. Finské připojení se tak tvářilo jako přátelský akt, avšak situace nebyla o nic lepší než ve švédském království. Za rok konečného osvobození od cizích nadvlád se považuje rok 1917, konkrétně 6.12. se dnes slaví jako tzv. itsenäisyyspäivä, Den nezávislosti. Během druhé světové války se Finsko snažilo ubránit opětovnému připojení k Rusku. Bylo nakonec částečně donuceno přistoupit ke spojeneckým smlouvám s nacistickým Německem. V Pokračovací válce pak mělo ještě problémy se samotnými Němci. Svou nezávislost si však přes všechny obtíže udrželo a dnes vzkvétá jako jedna z nejvyspělejších zemí Evropy i světa.

Finština a švédština! Taky laponština, ruština či angličtina

Ptala jsem se na dva oficiální jazyky, kterými se ve Finsku mluví. Pouze čtyři lidé vůbec neví, 21% předpokládá, že ve Finsku se mluví finsky, druhý jazyk ale neznají. Zato přes dvacet procent správně zvolilo za druhý oficiální jazyk švédštinu. Devět lidí se domnívalo, že Finové mluví oficiálně i anglicky. Někteří sázeli na ruštinu, někteří zmínili i laponštinu. Pár hlasů padlo pro dánštinu či němčinu.
Ve Finsku se ale opravdu mluví finsky a švédsky. Švédský vliv je dodnes znatelný hlavně při západním pobřeží od města Turku as k severnímu Oulu. Městečko, kde žije početná švédská komunita, je malebné Porvoo švédsky Borgå. K švédsky mluvícím obyvatelům Finska se dnes hlásí více než 5% všech Finů. Všechny nápisy jsou povinně dvojjazyčné, děti se ve škole také povinně učí švédštinu. Všichni Finové také ovládají velice dobře angličtinu. Starší i mladší Finové jsou spíše stydliví, ale když se s nimi dáte do řeči, vždy vám bez problémů odpoví či poradí plynulou angličtinou. Spoustu Finů studuje také ruštinu, němčinu či španělštinu. Na severu Finska, Švédska a laponských oblastech Ruska se mluví také laponsky. Tento jazyk není považován za oficiální, ale se uznávaný v mnohých úředních dokumentech, v laponštině se vedou i různé kurzy, občas i nějaké pořady v televizi či divadelní představení. Bohužel se tento jazyk pomalu vytrácí a aktivních mluvčích ubývá.

Mráz a ledová voda

Teplotní rozdíly mezi ročními obdobími i mezi různými částmi Finska jsou velké. Na jihu Finska, jak většina lidí celkem dobře odpověděla, se teploty v zimě pohybují kolem -15°C. V noci klesají mnohem níže, ale i ve dne mohou klesnout až k -20°C. Obvykle nízké teploty jsou hlavně za polárním kruhem v Laponsku. Tam se teploty v zimě často dostávají pod
-30°C, někdy sestupují i pod -50°C. Tyto dny jsou však neobvykle mrazivé i pro obyvatele Laponska. Přes dvacet dotazovaných odpovědělo, že teploty v zimě na jihu Finska často ani neklesnou pod nulu. Toto zjištění je zajímavé, jelikož takto teplo není v zimě ani u nás. Někteří se domnívali, že teploty i na jihu sestoupí ke čtyřiceti stupňům celsia pod nulou. Ani tak zima na jihu není. Jih se potýká spíše se silnými větry u pobřeží, které dokáží na návštěvníky Helsinek působit velice mrazivě, v horkém létě jsou ale příjemným osvěžením.
Finové se ale naučili skvěle užívat všemožných venkovních sportů i radovánek i za nepříznivého či mrazivého počasí. Tak také vynalezli sport zvaný avanto. Při provozování tohoto sportu vám stačí párek rukavic a ponožek, ručník a sekera na led. A pak stačí dojet na běžkách k nejbližšímu jezeru a vykoupat se v ledové vodě. Možná byste teď radši, aby avanto opravdu znamenalo pozdrav či šumivé víno, jak jste psali ve svých dotaznících. Ale vězte, že tento sport, pokud ho jednou zkusíte, vás naprosto pohltí a nikdy už nepustí. Svěžím pocitem, který má člověk, který se právě koupal nejméně půl minuty v ledové vodě, vás nenaplní ani litr šumivého vína.

Znalosti ze ZŠ

Mezi otázkami se vyskytly i ty, které prověřovaly zda si Češi pamatují alespoň základní fakta o Finsku. Kolik tam žije lidí? Je Finsko členem Evropské Unie? A nachází se nějaká jeho část za polárním kruhem? Většině otázek z tohoto okruhu se dostalo správné odpovědi. Celých 73% dotázaných řeklo, že nějaká část Finska se nachází za polárním kruhem, několik dokonce odpověď upřesnilo. Pouze dva dotazovaní si nevěděli s touto otázkou rady, zbytek mínil, že nikoli. Část Finska, nazývající se Laponsko se opravdu nachází za polárním kruhem. Ten odděluje celou jednu šestinu pomyslnou hranicí procházející také městem Rovaniemi, její strážnou věží a sídlem Santa Clause, či chcete-li Joulupukkiho.
Také se členstvím Finska v Evropské Unii měla většina dotazovaných jasno. 71% se správně domnívalo, že Finsko členem Evropské Unie je. Ostatní tvrdili, že není, čtyři dotázaní nevěděli. Finsko je členem EU od roku 1995 stejně jako sousední Švédsko. V EU jsou také Dánsko či Island. Ze severských států se v ústranní drží pouze Norsko a Faerské ostrovy.
A kolik má Finsko obyvatel? Něco málo přes pět milionů. Dotazovaní, kteří si byli vědomi velké rozlohy země psali v odpovědích spíše vyšší hodnoty. Správný počet napsalo jen 17% dotázaných, dalších 14% tipovalo počet obyvatel do deseti miliónů, zbytek mínil, že ve Finsku žije více obyvatel než v České republice. Nad 13% dotázaných myslelo, že Finů je mezi 13-15 milióny. Několik se domnívalo, že jich je mezi 26-30 milióny, čtyři lidé zapsali odpověď 50 milionů. Lidé se většinou nechávají zmýlit velkou rozlohou, avšak nezkoumají hustotu zalidnění. V Česku je totiž 133 obyvatel / km², kdežto ve Finsku žije na jednom kilometru čtverečním v průměru pouze 17 obyvatel. Finové často žijí v přímém spojení s přírodou, většinu země pokrývají lesy a nadarmo se Finsku nepřezdívá země tisíce jezer. Také za polárním kruhem hustota zalidnění samozřejmě klesá. Nejvyšší hustotu vykazují Velké Helsinky, oblasti při pobřeží a střední Finsko.

Tiší a plaší alkoholici se sklony k sebevraždám

O lidech ve Finsku smýšlí naprostá většina dotázaných v rozšířených stereotypech. Finové jsou podle nich velice tiší, nemluvní a uzavření, straní se kolektivu a otevřené komunikace. Ve vztazích jsou chladní a ke všemu mají sklony k sebevraždám a alkoholismu. Někteří si seveřany představují v prvé řadě jako blonďaté, jedna odpověď dokonce popisovala Finy jako bojovníky vikingského typu. Někdy se objevily i pozitivní rysy. Hlavně lidé, kteří se již potkali s nějakým Finem, napsali, že Finové jsou milí, zajímaví, vstřícní či přátelští. Dvě odpovědi popisovaly Finy také jako klidné či pohodové.
Ale jak je to doopravdy? Jací Finové vlastně jsou? To je těžká otázka a rozhodně na ní není jednoznačná odpověď. Odpovědi v dotaznících spíše odhalují zaběhnuté fráze, které lidé omílají, aniž by měli s obyvateli Finska nějakou zkušenost. Zajímavý úkaz se naskytnul, když po shromáždění všech dotazníků vyšla většina odpovědí ohledně finské povahy velice negativně, kdežto Finové popisovali Čechy velmi pozitivně. Snad to vypovídá o tom, jak vlastně smýšlíme a jací jsme my sami, pokud takové věci říkáme…
Nechci zde nějak obhajovat Finy, kteří si jistě za svou pověst sebevražedných pijanů mohou částečně sami, nicméně je nemůžeme takto kriticky házet všechny do jednoho pytle. Všechny Finy, které jsem měla možnost potkat, bych popsala jako lidi, ke kterým si musíte najít cestu. Nejdříve se jeví jako tišší a uzavření, ale jakmile se prolomí ledy ostychu a odstupu, uvidíte pravé Finy, veselé, těšící se z jakéhokoli počasí, aktivní a sportující, se smyslem pro humor i pro kulturu. Finové jsou velice upřímní, takže zaručeně poznáte, když se zdvořilosti promění na opravdové přátelství. Může to sice trvat trochu déle než u jižanů, ale za to si můžete být jistí, že vaše přátelství vytrvá.
Boření mýtů je běh na dlouhou trať. Svět vidí Finy možná jinak, než by si zasloužili a odpovědi v dotazníku to potvrzují.

Morušky a lední medvědi

Ve Finsku opravdu nežijí žádní lední medvědi, jak si mylně myslelo 9,8% dotázaných. Tři předpokládali, že vedle ledních medvědů ve Finsku můžeme potkat i tučňáky. Ani ti se tam samozřejmě nevyskytují. Zato ve finském lese narazíte na rozličné druhy parožnatců. Správně tak určilo více než 72%. Jedenáct lidí napsalo, že symbol Finska sob ve Finsku vůbec nežije. Dvanáct dotazníků vyloučilo i losa. V přírodě se ale vyskytuje jak sob, tak i los a jelen. Sobí a losí maso je také Finy hojně konzumováno. Ve Finsku nezapomeňte ochutnat šťavnatý sobí steak, laponskou specialitu poronkäristys či losí roládu!
A co je to moruška? Celým jménem ostružiník moruška je oblíbený lesní plod, vypadající jako žlutá ostružina. Finové ho milují, a tak vymizí z lesů vždy krátce po dozrání. Z plodů morušky se vyrábí džemy i likéry, nebo se jí s tradičním laponským sýrem. Morušku znali z dotázaných dva lidé. Šest si myslelo, že to je nějaké ovoce. Většina nevěděla, což není překvapivé, poněvadž ani plody morušky či jiné produkty se k nám nedovážejí.

Hokej vede!

Poslední otázka se ptala na cokoli, v čem jsou Finové dobří. 30% odpovídajících bez rozvahy napsalo lední hokej. Hokej je rozhodně ve Finsku sportem číslo jedna. Minulý rok zaplnila výhra mistrovství světa ulice finských měst jásajícími davy fanoušků. Tak jsme mohli vidět sílu tohoto kultu v přímém přenosu. Kromě hokeje jsou podle dotázaných Finové dobří i v jiných sportech, hlavně v těch zimních. Skoky na lyžích, závody psích spřežení, florbal, klasické lyžování či rallye jsou sporty, ve kterých Finové jednoznačně vynikají. Asi 5% považuje Finy za nejlepší co se týče saunování. Někteří si vzpomněli na úspěšnou politiku, vzdělávací systém, vědu či technologie.
Politika ve Finsku je více efektivní než ve většině jiných zemí světa. Dobrá informovanost o krocích podnikaných s veřejnými prostředky a propracovaný systém sociální politiky, to jsou jen dvě z finských předností. A finský vzdělávací systém je opakovaně vyhlašován nejlepším na světě. Finsko je také považováno za nejlepší místo k žití, jak vyplývá zase z jiných světových průzkumů. Finové těchto úspěchů dosahují nejen otevřenou politikou šetrnou k životnímu prostředí, ale také svým osobním přístupem k přírodě a zodpovědností vůči vzdělávání a dalším oblastem veřejných zájmů.

Z odpovědí je jasné, že Češi toho ví o Finsku málo. Něco si pamatují ze školy, ale většinou tíhnou k obecné představě o severských zemích a jejich obyvatelích. V příštím dílu se dozvíte o tom, jak Čechy a Českou republiku vidí Finové, kteří odpovídali na otázky v podobném dotazníku. Druhý díl bude hotový nejpozději v průběhu srpna.

V dotaznících odpovídali studenti z Gymnázia Plzeň, Mikulášské náměstí, vysokoškolští studenti ze ZČU v Plzni, také profesoři na gymnáziu i na ZČU a zástupci dalších věkových vrstev i oblastí. Tímto děkuji všem za vyplnění dotazníků.

Markéta Štauberová

Otázky z dotazníku:
1. Co vás jako první napadne, když se řekne Finsko?
2. Věděli byste, jaké je hlavní město Finska?
3. Víte, kdy získalo Finsko nezávislost a od koho se vlastně odpojilo?
4. Ve Finsku se mluví dvěma oficiálními jazyky – které to jsou?
5. Znáte nějaký finský výrobek či vynález?
6. Jaké jsou podle vás běžné teploty v zimě na jihu Finska?
7. Ve Finsku je populární tzv. „avanto“ – co byste řekli, že to je?
8. Kolik ve Finsku žije lidí?
9. Nachází se nějaká část Finska za polárním kruhem?
10. Je Finsko členem Evropské Unie?
11. Lidé ve Finsku jsou…(doplňte)
12. Ve Finsku se ve volné přírodě pohybují: (nehodící se vyškrtněte)
      sobi          lední medvědi         tučňáci           losi          jeleni
13. Co je to moruška? Jakou má barvu?
14. V čem jsou Finové dobří?












pátek 23. března 2012


Finové a alkohol
Téma, co je tabu?

Finové a alkohol – to jsou dvě slova, které si nemálo z nás k sobě rychle spojí. Co k tomu většinu lidí svádí? Je to opodstatněné? A jak se dnes ve Finsku vlastně konzumuje alkohol? Na tyto otázky jsem se snažila odpovědět ve svém dalším příspěvku.

Po roce stráveném ve Finsku mi nepřišlo, že by Finové pili nějak více alkoholu než Češi. Někdo mi kdysi říkal, že nepijí ani tak větší množství lihovin, ale spíše jiným způsobem než ostatní Evropané – a to více destruktivně. V realitě by to mohlo znamenat, že zatímco my sedíme v hospodě, rozprávíme, popíjíme pivo a dostáváme se pomalu do nálady, Finové do sebe nejlépe v soukromí nejprve vyprázdní lahev vodky a pak se jdou bavit. Neměla jsem příležitost tento zvyk ve Finsku blíže pozorovat, nicméně i podle mého názoru je rozhodně větší rozdíl ve způsobu konzumace a přístupu k fenoménu alkoholu, než v jeho množství.

Prohibice

Finský žurnalista Jami Järvinen se ve svém článku o finském způsobu pití alkoholu vyjadřuje k aktuální situaci na severu s nadsázkou avšak stále skepticky:

„My Finové jsme pokročili. Dokážeme dnes rozlišit červené víno od bílého a v některých rozvinutých oblastech Finska dokonce dokáží propojit  pití alkoholu s jídlem. Dalším krokem je dostat víno do obchodů s potravinami.“

Ve Finsku totiž platí stejně jako v jiných skandinávských zemích zákon o částečné prohibici. Kromě Dánska měla většina severských států silná protialkoholická hnutí již od počátku devatenáctého století. Prohibice byla ve Skandinávii zaváděna na začátku 20. století. Finsko si ji osvojilo roku 1919 jako jeden z prvních zákonů po získání nezávislosti v roce 1917. Ve Finsku však eskalovalo násilí a kriminalita a názor veřejnosti na přísný zákaz pití i výroby jakéhokoli alkoholu se změnil. Proto Finové ukončili prohibici v roce 1932 hlasováním ve veřejném referendu.

Dodnes má však stát na distribuci alkoholu monopol. Ve Finsku tak funguje následující systém. Pokud si chcete koupit pivo (olut), cider (siideri) nebo další nápoje s malým množstvím alkoholu, můžete zajít do běžného obchodu s potravinami. Pokud ale dostanete chuť na pivo silnější, víno (viini) nebo snad dokonce tvrdý alkohol (viina), musíte se obrátit na specializovanou státní prodejnu Alko. Alkohol vám prodají jako u nás od osmnácti let, na kořalky si však musíte počkat až do jednadvaceti.
V rámci tohoto zákona se vám také může stát, že vás nepustí do restaurace, baru či klubu, pokud neprokážete, že jste plnoletí bez rozdílu v tom, jestli chcete pít vodku nebo kolu. S cenami alkoholu v restauracích si dávejte pozor. Půllitr českého piva si dáte v Helsinkách v restauraci až za 8 euro, běžná cena je kolem šesti. Je to způsobeno nejen monopolem státu na dovoz a vývoz alkoholu, ale také s tím se pojícím daňovým zatížením. Vysoké ceny mohou být právě jedním z důvodů, proč se Finové raději dostanou rychle do nálady např. vodkou a pak vyrazí do města, kde již nemusí utrácet peníze za drahé nápoje.

Helsinki ---> Stockholm ---> Helsinki

Finové mají ještě jeden způsob, jak poměrně rychle a za příznivou cenu získat alkoholické nápoje. Alespoň pokud jste v Helsinkách a zajdete se podívat do přístavu v čas, kdy přijíždí trajekty z Talinnu či Stockholmu, uvidíte ospalé lidi vystupující z lodí s plnými cinkajícími taškami. Na moři je totiž alkohol bez daně!
Noční trajekty do Stockholmu se stávají jakýmsi národním sportem, ve kterém se prosazují zejména mladí Finové. Večer nastoupíte s partou na loď, zajdete do jednoho či více z mnoha barů na palubě a prohýříte noc. Ráno se ani neobtěžujete vystoupit ve Stokholmu, radši se přes den prospíte v kajutě a párty pak můžete opakovat na zpáteční cestě domů. Druhý den před přiražením k finským břehům stihnete nakoupit levnější alkohol do zásoby – v obchodech vám to usnadní prodejem různých vozíků a přepravek všech velikostí. A pak už vesele se zásobou lihovin na dalších pár měsíců vypochodujete do slunečného přístavu v Helsinkách a pochvalujete si, jak skvělý to byl zase jednou výlet.
Abychom nekřivdili Finům, Švédové tyto noční plavby absolvují z druhé strany také. Pozitivním úkazem budiž fakt, že alespoň v této aktivitě si stojí Švéd s Finem bez jakéhokoli rivalství bok po boku! Často se dokonce objímají a zpívají do noci staré dobré šlágry v karaoke baru na přídi lodi prorážející vlny lihového severního moře.

„Majáles“ a Svatojánská noc – nejpůsobivější finské svátky

Podle studií některých evropských vědeckých skupin však dostupnost alkoholu nemá vliv na množství jeho konzumace. Co dalšího tedy Finy odlišuje v přístupu k alkoholu?
Někteří tvrdí, že za to může chladné a nepříznivé klima. Lidé dnes však raději holdují alkoholu ve městech u jižního pobřeží než za polárním kruhem v Laponsku, kde by se v zimním období mohly zdát klimatické podmínky našinci snad mírně nepříznivé. Počasí má určitě jistý vliv na mentalitu lidí a způsob jejich života, nesetkala jsem se však s žádnou seriózní odbornou studií, která by dokazovala, že by se jednalo o přímý faktor ovlivňující konzumaci alkoholických nápojů.

Finové jsou velice soudružní a k sobě navzájem semknutí lidé, ač se to na první pohled může jevit právě naopak. Jsou velice hrdí na všechny sebemenší úspěchy – a to ať už např. mezinárodní sportovní výkony jejich rodáků, nebo na osobní úspěch někoho z rodiny, přátel a známých. Všechny tyto události se musí řádně oslavit. Připočítejme také četné rodinné oslavy všemožných výročí, den otců, matek, žen či přátel, den nezávislosti, Runenbergův den a další. Nezapomínejme také na předvánoční pikkujoulut, malé oslavy a večírky s přáteli nebo kolegy z práce před Vánoci. Finové jsou také úspěšnými pořadateli velkých letních festivalů a i k těm alkohol přeci jednoznačně patří.
A ještě je nutno zmínit dvě tradiční oslavy, při kterých do finských hrdel protečou každoročně hektolitry alkoholu – totiž Vappu a Juhannus. Vappu je oslava na přelomu dubna a května zejména pro mladé lidi – maturanty a vysokoškoláky. Dala by se připodobnit k našemu Majálesu. Všichni Finové nejprve přes noc bujaře oslavují a v prvních finských jarních dnech pak vysedávají na dekách po městských parcích v sněhobílých námořnických čepičkách, které při závěrečné ceremonii dostane každý maturant, popíjejí, diskutují a občerstvují se z piknikových košů. Zatímco Vappu je oslava soustředěná hlavně do měst, Juhannus je naprosto odlišný. Pokud jste Fin, chcete Juhannus nebo-li Svatojánskou noc strávit nejlépe na chatě u jezera. Tam se také pije a slaví, ale v okruhu rodiny či nejlepších přátel. Večer se jde do sauny a plave se v jezeře, tradičně se také zapalují obrovské ohně.
A nakonec  - nebyli by to Finové, aby popíjení nespojovali se saunováním. Po sauně vždycky přijde vhod lehčí pivo – Finové říkají přímo saunaolut, které dovede svěží pocit ze saunování k dokonalosti!

Takže když všechny tyto aktivity vezmeme kolem a kolem, zjistíme, že ve Finsku není dne a příležitosti, ke které by se alkohol nějakým způsobem nehodil. I možná proto mají ve světě pověst pijanů. Ale za to se na Finy nemůžeme zlobit. Je to přece tradice!
Jak k ní Finové přišli je i pro mě záhadou. Jisté jsou však dvě věci. Že se jí jen tak nezbaví, a hlavně že v tom rozhodně v dnešní době nejsou sami.

čtvrtek 23. února 2012


Ochutnejte pravou chuť Finska - lososový dort!

O finské kuchyni se říká, že je hlavně výživná ale ničím jiným nezajímavá. Že to není tak úplně pravda jste se mohli dočíst v článku „O finské kuchyni“. Dnes se o tom můžete i přesvědčit. Ráda bych vám totiž přestavila recept na můj oblíbený finský lososový dort. Určitě ho vyzkoušejte, je to delikatesa!

Co budete potřebovat a jak postupovat?

Na podklad:
Cca 200 g chleba, nejlepší je pravý finský ruisleipä, rozemletý na malé kousky v kuchyňském robotu, ale lze ho nahradit nějakým sušším tmavým chlebem
Cca 100 g másla nebo margarínu
Sůl

Připravíme si pekáč, na který položíme pečící papír. Smícháme rozemletý chléb se slaným máslem a hmotu rozprostřeme a udusáme v pekáči tak, aby vznikla asi 2-3cm silná vrstva.

Na náplň:
Cca 250 g lososa
Dvě krsti malých krevetek (podle chuti)
200 g měkkého tvarohového sýra, může být s příchutí např. cibule
200 g zakysané smetany nebo creme fraiche
4-5 plátky želatiny
1-2 lžičky citrónové šťávy
Kopr
Také lze přidat cibuli nakrájenou na malé kousky

Plátky želatiny rozehřejeme v horké vodě. Potom smícháme všechny ingredience a přidáme sůl, pepř a kopr. Při koupi lososa je nutné brát ohled na kvalitu. Nejlepší lososi v Česku jsou ti dovážení z Norska, většinou také cena odpovídá kvalitě.
Směs naklademe na připravený podklad. Dort necháme přes noc v lednici, nejlépe něčím zatížený. Po uležení a ztuhnutí ho můžeme dále ozdobit kousky lososa, koprem, vařeným vejcem či krevetkami.

Jak řekla paní Peltonenová, od které mám tento recept:
Ei muuta kuin nauttimaan lohikakusta!
(Není víc co dodat, než užijte si lososový dort!)


pondělí 6. února 2012


Mannerheim, Halonen...Niinistö
aneb finští prezidenti

Historie samostatného Finska se začala psát v roce 1917, kdy se osamostatnilo od Ruska. Dva roky poté si Finové zvolili svého prvního vlastního prezidenta. V roce 1919 se jím stal bývalý profesor a právník Kaarlo Juho Ståhlberg z liberární Národní progresivní strany. Prezidentem byl až do roku 1925, kdy ho ve funkci vystřídal Lauri Kristian Relander z Agrární ligy. I ten se však zdržel pouze jedno šestileté období a uvolnil místo Pehr Evind Svinhufvudovi z liberárně konzervativní Národně koaliční strany. Svinhufvud byl jedním z hybatelů událostí, které vedly v roce 1917 ke vzniku nezávislého Finska. Kandidoval na prezidenta již v roce 1925, ale neuspěl. Nejdříve byl Relanderem jmenován jako premiér a později v roce 1931 se stal finským prezidentem. Na postu působil do roku 1937. Na tři roky převzal funkci prezidenta Kyösti Kallio, ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu a okolnostem druhé světové války ji v roce 1940 předal Risto Heikki Rytimu. Jeho pozice za války nebyla vůbec jednoduchá. Ryti se po propuknutí války stal nejdříve premiérem a později mu byl předán úřad prezidenta v průběhu pokračovací války. Ryti neměl zkušenosti se zahraničními záležitostmi.

Detail z finského znaku - je jím stejně jako v Česku lev
V těch mu vždy pomáhal Finy dodnes uctívaný polní maršál Carl Gustav Emil Mannerheim, který se stal prezidentem ihned po Rytim v roce 1944. Jeho vláda trvala pouze dva roky, ale do finské historie se zapsal hlavně svou odvahou na bitevním poli i v aktivní politice. Po Mannerheimovi nastoupil Juho Kusti Paasikivi, zástupce Národní koaliční strany, který byl prezidentem po deset let. V roce 1956 obsadil jeho post Urho Kaleva Kekkonen, který se v prezidentském paláci udržel obdivuhodných 26 let a jeho éra tak skončila až v roce 1982. Kekkonen ve Finsku pokračoval v aktivně neutrální politice, se kterou přišel už jeho předchůdce Paasikivi. Tímto přístupem a smlouvami si Finsko zajistilo nestrannost a nezávislost a zároveň mohlo obchodovat i se státy Varšavské smlouvy i s NATO.  Kekkonen zemřel v roce 1986. V té době byl již čtyři roky prezidentem Mauno Henrik Koivisto z Finské sociálně demokratické strany. V roce 1988 došlo k zavedení nového zákona, který předává pravomoc pralamentu volit prezidenta lidu. Od roku 1991 byl také upraven dodatek, který opravňuje jednoho kandidáta zastávat úřad prezidenta pouze na dvě volební šestiletá období. Strana sociálně demokratická uhájila svého kandidáta i při dalších volbách v roce 1994. Stal se jím Martti Oiva Kalevi Ahtisaari, který znovu v roce 2000 zvolen nebyl. Tehdy se do historie zapsala Tarja Halonenová jako první finská prezidentka. Stala se mezi Finy velice oblíbenou, dokonce ji někdy nazývají „matkou mumínků“, ve Finsku i ve světě populárních kreslených postaviček, které jsou jedním ze symbolů Finska. Tarja si získala hlasy věrných Finů i v roce 2006. Nyní však její prezidentské období končí.


Pohled na pobřeží Helsinek z moře. Budova nalevo je sídlo
finského prezidenta
V neděli 5.2.2012 byl ve druhém kole přímých prezidentských voleb zvolen nový prezident Sauli Niinistö z Finské koaliční strany. Z prvního kola postoupili dva nejsilnější kandidáti, druhým byl Pekka Haavisto ze strany Liga Zelených. Po druhém kole bylo jasně rozhodnuto. Niinistö získal 62.6% hlasů proti Haavistovým 37,4%. Nový prezident převezme úřad v březnu tohoto roku. Narodil ve v Salo v srpnu roku 1948 kde také vedl svou vlastní právnickou firmu. Později vstoupil do politiky a v roce 1994 byl zvolen jako předseda Koaliční strany. Stihl se také již podruhé v roce 2009 oženit po tragické autonehodě, kde zemřela jeho první manželka. Niinistö může jen doufat, že bude ve Finsku oblíbený stejně jako jeho předchůdkyně Tarja. Ta ho před šesti lety porazila při jeho kandidatuře v prezidentských volbách a nastavila laťku všeobecné popularity docela vysoko. Jestli jí dosáhne nový finský prezident se můžeme přesvedčit minimálně v příštích šesti letech.

pátek 27. ledna 2012

Jak narukovat do finské armády

Armádní strava - párková polévka má pro Finy
až skoro mystický význam, znamenala zvrat ve válce s Rusy

Je libo vyzkoušet si vojenský výcvik? Pro středoškoláky
to ve Finsku není problém. Vlastní foto z obrněného
transportéru.
Téma finské armády si alespoň v krátkosti nemohu odpustit, protože tvoří důležitou součást finské společnosti. A to z jednoho prostého důvodu. Zatímco u nás v Česku už se můžeme setkat pouze s vojáky z povolání, ve Finsku stále platí povinnost základního vojenského výcviku pro všechny muže, kteří dospěli osmnácti let.
Pokud někdy v Helsinkách pobudete alespoň přes víkend, určitě se setkáte se spoustou uniformovaných mužů, čekajících v nádražní hale a na nástupištích na vlak domů. V pátek a v neděli je jimi centrum města úplně zaplněné. V novinách se každou chvíli dočtete o nějaké nové vojenské reformě či veřejné události a v parku už vás pak ani nepřekvapí, když se znenadání objeví dva autobusy a z nich vyskáče šedesát vojáků s krabičkami, do kterých budou celý den vybírat peníze na podporu veteránů ze zimní války.
Pro Finy, hlavně pro ty starší, je služba vlasti stále velice důležitou záležitostí. Je to víceméně dáno historií – tato severská země s pěti milióny obyvatel byla po většinu své existence součástí silnějšího Ruska či agresivnějšího Švédska. Tento fakt zůstává v myslích Finů dodnes. Nikdy proto neopomenou zavzpomínat na slavné vítězství proti Rusům a oslavit výročí získání nezávislosti.

Dostatek informací o fungování armády můžete dostat už na střední škole. Ministerstvo Obrany ve spolupráci se Záložními jednotkami armády Finské republiky (MPKY) pořádá každoročně dva kurzy základní obrany pro středoškoláky. Kurz má čtyři části. V prvních třech zájemci navštíví záchranou stanici, budovu policie a vojenské muzeum. Kurz vrcholí víkendovým výcvikem ve vojenské zóně, kde lze získat informace o strukturalizaci armády a vyzkoušet si, co vás jako budoucího vojáka čeká.
Měla jsem příležitost stát se součástí tohoto kurzu. Jednalo se o jeden z nejsilnějších zážitků mého života, na který už nikdy nezapomenu.

Vojenské stany na ostrově Santahamina. Sem se
bez povolení nedostanete.
Finská armáda čítá asi 8 700 profesionálních vojáků. Každoročně přijde kolem 2 000 nováčků splnit svou povinnou službu, která je na 6, 9 nebo 12 měsíců. Je nahraditelná třináctiměsíční civilní službou. Celkový rozsah finské armády je kolem 27 000 vojáků. V době války by mohlo být do služby povoláno 350 000, podle jiných údajů až 500 000 vojáků. Jejich počet se dramaticky snižuje od 80. let 20. století. V té době to mohlo být až 750 000 vojáků, což je šestina celkového nynějšího obyvatelstva Finska. V roce 2010 se nově snížil počet vojáků na 250 000 v záloze. I tak je to dvojnásobek vojáků, které by daly dohromady všechny ostatní severské státy. Finsko by se tak pyšnilo největší evropskou armádou. Armáda každoročně stojí Finy asi dvě miliardy euro.

A co si o povinné službě myslí Finové?
„Do armády se mi moc nechtělo. Myslel jsem, že to bude ztracený čas. Nakonec jsem si svoji službu ještě o několik měsíců prodloužil. Armáda mě nechala dospět, dokázal jsem se samostatněji rozhodovat a získal jsem tam nové kamarády na celý život. Jsem rád, že jsem tam byl.“ říká dvacetipětiletý Joona, který svoji službu plnil v hradní stráži v Helsinkách.

Vyfasovat uniformu a přežít víkend.
Zážitek je to rozhodně unikátní.
22.-24.10.2010 
„Podle mého názoru je finská armáda celkem na dobré úrovni. Ve Finsku spoustu lidí říká, že „armáda dělá z chlapců muže“. Je to docela drahá záležitost, ale lidé se ještě stále bojí Ruska – je to největší a asi jediná hrozba, kterou Finsko momentálně má.“ Říká student gymnázia Ilkka Lähde, který se k povinné službě bude hlásit letos v létě. „Jinak si ale myslím, že armáda už není a neměla by být tolik důležitá, jako byla kdysi. Vztahy s Ruskem už jsou někde jinde, než byly v 70. a 80. letech a tak podle mě není potřeba nadále udržovat povinnou službu. Je to příliš drahé a docela k ničemu – jeden můj známý říkal, že je deprimovaný hlavně proto, že je to víceméně nuda. Je to také nespravedlivé, protože vám to přeruší studium či práci na půl roku a nic tak zázračně užitečného se tam pro život vlastně nenaučíte. Z těchto důvodů se taky moji dva jiní kamarádi nechali zapsat k civilní službě. Trvalo to celkem třináct měsíců, ale po večerech mohli domů a jinak měli celkem normální život.“ Dodává Ilkka.
Nemyslí však, že by armáda byla jednoznačně špatná: „Mám i známého, kterému se tam velice líbí. Prodloužil si službu na dvanáct měsíců a bude z něho tedy poddůstojník s velitelským vzděláním. Pomůže mu to v kariéře, pokud bude chtít někdy v budoucnosti dělat třeba ředitele nebo vedoucího nějakého podniku. I on říká, že je to velice nudné a v armádě je spoustu idiotů, ale jinak je spokojený a užívá např. i výhod pro trénování své fyzické kondice – je totiž sportovec.“
„Já osobně půjdu pouze na šestiměsíční základní službu. Věřím, že bych mohl místo tohoto půlroku dělat mnohem užitečnější věci a také bych byl státu propěšnější, kdybych třeba pracoval a platil daně. Je poměrně těžké říci, co si vlastně myslím. Armáda je důležitá věc, ale její organizace může být ještě o hodně lepší.“ Zakončuje Ilkka. Je jisté, že armáda není již ve Finsku natolik populární ani užitečná, jako byla dříve. I tak nebo snad právě proto zůstává povinná služba velkým tématem k diskuzi ať už ve volebních programech politických stran nebo u nedělního rodinného oběda.