neděle 19. prosince 2010

Suomi ja suomen kieli

 -

Suomi on suuri maa, mutta siella asuu vain viisi miljoona asukasta. Suomessa ovat kaksi viralliset kielet – suomi ja ruotsi. Jotkut ihmiset Lapissa myös puhuvat kielia nimeltään Saame, mutta ei paljon. Minä asun Etelä-Suomessa, missä monta ihmiset puhuu suomea (ja sitten ruotsia ja venäjää). Kaikki Suomessa myös puhuu englantia. Te voitte asua Suomessa ongelmäton jos te puhutte englantia.

Mä voin puhua englantia, mutta nyt mä yrittän puhua Suomea. Mutta se on tosi vaikea kieli ja ulkomaalaiset usein opiskelevat suomea tosi hitaasti. Jos te haluatte opiskella suomen kielia, mä ajatelen se on tärkeä, etta te yrittätte puhua! Mä yrittän puhua mun isäntä-perhen kanssa. Me puhumme nyt vain Suomea ja se paljon auttaa mulle.

Mä tiedän kuinka hankala se on, mutta kaikki tulee parempi, jos te haluatte.

Minä myös olin suomenkielen kurssilla, missä me opiskelimme vähän kielioppia ja me teimme vähän keskustelua.

Mä tulin Suomeen neljä kuukautta sitten. Kaikki sanovat minulle, mä puhun nyt tosi hyvin Suomea ja he eivät usko, etta mä opiskelin vain jotkut sanaa ja verbi olla mun maassa ja muut täällä. Ni mäkin olen tyytyväinen itseeni ja mä uskon mä olen vain parempi ja parempi suomen kielessa tulevaisuudessa. 

Moje hostitelská rodina

 -

Mít dobrou hostitelskou rodinu je základ spokojeného prožití celého zahraničního výměnného pobytu. Předem z přihlášek a dotazníků, které jsou vám i vaší nové rodině poskytnuty, se dá odhadnout velice málo, a to přesto, že jsou poměrně detailní. To, jaký si vybudujete mezi sebou vztah, se rozhodne až po vašem příjezdu a pár dnech strávených v novém domově.

Já jsem se dostala do výborné hostitelské rodiny. Od začátku mě ve všem podporovali, pomáhali mi zabydlet se tady, poznat okolí a osamostatnit se.

Mám jednu o rok mladší hostitelskou sestru a dva starší bratry. Jeden z nich, Joona, už nebydlí doma, ale často nás navštěvuje. Se svými novými sourozenci si celkem rozumím, i když ze začátku byla komunikace s nimi poměrně obtížná. Hlavně moje sestra Nea je typicky finská stydlivá a tichá dívka a potřebuje čas, aby začala s neznámými lidmi pořádně komunikovat. I proto jsem se snažila co nejrychleji přejít z angličtiny na finštinu, abychom se mohly více sblížit a rozumět si. To se mi kupodivu povedlo docela rychle a nyní si rozumíme mnohem více. Pro nějaké lidi je to prostě více obtížné, ale chce to jen snahu a čas a postupně se všechno začne nějak na situaci pozitivně promítat.

Moji hostitelští rodiče jsou skvělí lidé. Aila, hostitelská maminka, je velice aktivní žena, pořád vymýšlí nějaké nové aktivity, takže se rozhodně nenudíme, a podporuje mě asi ze všech nejvíce v mé snaze mluvit finsky. Hodně mi to pomáhá, protože jsem udělala ve finštině velké pokroky a celkově jsem se sebou moc spokojená. Můj host-tatínek je poměrně vytížený muž, pracuje v největším obchodě s muzikou v celé Skandinávii. Je muzikálně založený, hraje na flétnu v orchestru a poslouchá jazz. Po téhle stránce si rozumíme, protože i já jsem do muziky přímo blázen. Jinak je to takový pohodový muž, všechny problémy řeší s chladnou hlavou a většinou najde to nejlepší řešení.

Tyhle všechny vlastnosti mojí hostitelské rodiny a otevřenost a obětavost těchhle lidí mi pomohly se tu začít opravdu cítit jako doma. Také jsem si rychleji než ostatní zvykla na jiný jazyk, školu apod., vlastně hlavně proto, že mám tady výborné zázemí s lidmi, kteří mě podporují.

Jsem moc ráda, že jsem měla příležitost tyhle lidi poznat a také, že s nimi můžu strávit nadcházející půlrok.

 


Já a část mojí finské hostitelské rodiny s mým pokusem o české plněné bramborové knedlíky a samozřejmě českým pivem.

pondělí 6. prosince 2010

Finské školství

 

Nemůžu si téma školství odpustit a musím mu věnovat celý článek, protože zaprvé je náplní celého AFS ročního programu chodit pravidelně do školy, a za druhé rozdíly mezi finským a českým vzdělávacím systémem jsou obrovské.

Finsko je známo jako země s nejefektivnějším a nejpokročilejším systémem vzdělávání na celém světě. Přijela jsem tedy s velkým očekáváním, jak to tedy vlastně funguje a vypadá.

Osobně jsem vždy byla se situací u nás v České republice krajně nespokojena a přemýšlela jsem, jak by bylo možné náš systém vylepšit, jak ho změnit, více přizpůsobit potřebám dnešního studenta. A ve Finsku jsem možná nalezla odpověď…

Ve Finsku byl zaveden systém jednotlivých kurzů, který je velmi flexibilní. V praxi to vypadá asi takto: Každý středoškolský student studuje tři roky, během kterých si musí do svého rozvrhu navolit minimálně 75 kurzů. Školní rok začíná kolem poloviny srpna, končí na začátku června a je rozdělen do 5-6 tzv. period. Jedna perioda čítá kolem 38 pracovních dní. Student si navolí předměty v on-line systému - 4-8 kurzů na jednu periodu – a z těch pak skládá závěrečné zkoušky na konci každé periody. Když z nějakého kurzu propadne, může si test nebo celý kurz zopakovat. Zároveň může jednotlivé kurzy konzultovat se školním poradcem, což je osoba, která je ve škole hlavně pro studenty, radí jim, které předměty by pro ně byly dobré, jaké kurzy je nejlépe připraví na navazující studium, kam pokračovat po střední škole…apod.

Když se studentovi nezamlouvá učitel daného kurzu, může si jednoduše kurz změnit anebo počká do konce periody – zase tak dlouhé období to není – a pak je na devadesát procent jisté, že bude pokračovat samý předmět s jiným učitelem. To je jedna z věcí, které tady mám opravdu ráda, protože i já jsem měla učitele, které jsem zrovna nemusela, ale věděla jsem, že za měsíc už o nich ani neuslyším, což mě vedlo k tomu, nějak to prostě s nimi zkusit a hlavně se soustředit na daný předmět a jeho studium. Kdežto u nás na osmiletém gymnáziu musím prostě trpět jednoho učitele třeba celé studium a změnit ho jde jen velice obtížně. To potom v některých případech vede k tomu, že nemám chuť studovat ten daný předmět, což je mnohdy škoda. Ve Finsku to funguje samozřejmě i opačným směrem, což znamená, když si nějakého učitele oblíbíte, můžete si navolit jeho kurzy tak, jak vám to vyhovuje.

No a teď trochu konkrétněji o mém studiu.

Protože jsem přijela 20. srpna, kdy už se všichni normálně učili, nemohla jsem si navolit předměty na první periodu, což za mě udělal můj školní poradce. Měla jsem schůzku ve škole, kde mi byl vysvětlen obtížný systém stravování ve školní jídelně a také celý můj rozvrh. Do první periody mi bylo navoleno 5 kurzů: muzika 1.kurz, jednoduchá matematika, španělština pro začátečníky, angličtina 1.kurz a umění 2.kurz. Každý předmět je třikrát týdně a jedna vyučovací hodina má 75minut, takže ve výsledku se zabýváte jedním předmětem v dané periodě poměrně intenzivně.

Začala jsem hned první den chodit do školy a zapojovat se do vyučování. Samozřejmě to bylo ze začátku těžké, ale ne tolik, jako pro výměnné studenty studující v České republice. Ve Finsku většina učitelů plynně ovládá angličtinu, a když zrovna neučí nějaké kurzy rovnou v angličtině, alespoň mají vždy po ruce nějaký materiál, zajímavé odkazy na internetu, knížky, kopie…apod. Je to také proto, že ve Finsku můžete studovat jako IB student – to je program určený pro zahraniční studenty ale i Finy, kteří chtějí studovat v angličtině. Je to větší výzva, samozřejmě obtížnější než normální studium, ale efektivnější jakbysmet.

Já osobně nemám možnost navolit si do svého rozvrhu kurzy s IB studenty, protože jsem ve Finsku, abych se naučila Finsky. Nejdříve se mi toto omezení nelíbilo, nyní jsem ale spokojená, protože dokud nepřestanete mluvit anglicky a nezačnete se snažit komunikovat ve finštině, tak jsou vám nějaké jazykové kurzy a učebnice k ničemu.

Předem jsem si vážně nedokázala představit, jak to může všechno fungovat, jak můžu studovat v jazyce, který vůbec neznám, ale kupodivu to prostě nějak jde. Učitelé na mojí škole jsou opravdu vstřícní a také mají mnoho zkušeností se zahraničními studenty, proto je tato situace nezaskočí a dokážou mi pomoc.

Tedy na konci první periody mi bylo řečeno, že musím napsat minimálně tři testy nebo požádat AFS o testy náhradní. Nic takového nebylo potřeba, není nic jednoduššího než zajít za učiteli a domluvit se s nimi osobně. Mé testy probíhaly následovně: Z angličtiny jsem dělala jen poslechy a cvičení bez potřeby finštiny, matematika byla velice lehká – probírali jsme učivo, které se u nás na gymnáziu učí v primě, takže jsem s tím neměla žádný problém. Španělština se stala mým nepříliš oblíbeným předmětem, ale test jsem napsala v angličtině. Z umění se žádný test nepíše, prostě jen odevzdáte všechny zadané práce a portfolio a místo testu z muziky jsme vytvořili školní kapelu a zahráli písničku. Tady bych se na chvíli pozastavila, je to totiž velice dobrý příklad toho odlišného přístupu.

Tohle je věc, která mi vždy asi vadila nejvíce. To, jak škola přistupuje k vyučování nějakých předmětů. Bohužel musím říct, že v Česku je to v tomto ohledu všechno úplně špatně. Ve Finsku např. absolvujete kurz muziky. Během kurzu jsme zabrousili do historie muziky – vzniku rockové hudby a probrali jsme základy, které by měl každý znát. Toto byl však jen zlomek celého kurzu, protože muzika je přece hlavně o muzice samotné a ne o nějaké teorii! A to je to, co Finové ve svém přístupu chápou. Takže jsme mimo jiné probírali různé rytmy s tím, že si každý zkusil hrát na bicí a perkuse, poslouchali jsme odlišné styly hudby a snažili se o nich napsat co nejvíce informací, hráli jsme všichni na kytary, na basu, klavír i klávesy. Prostě jsme si během tohoto základního kurzu vyzkoušeli hrát na různé nástroje, jak pracovat s mikrofonem, jak se zesilovačem, jak správně držet paličky. A zkouška jen uzavřela celý kurz. Donutila nás se sejít a nacvičovat písničku, což byla samozřejmě sranda a všichni si vyzkoušeli, jak to vypadá, když se snažíte skloubit několik nástrojů dohromady tak, aby to nějak znělo. Tohle já postrádám na hodinách u nás doma. Proč my celou dobu co jsme ve škole jen probíráme, kdy se narodil Mozart a co všechno složil. Proč se zabýváme suchou teorií i tam, kde téma předmětu přímo vybízí k tomu, abychom nějak tvořili, zkoušeli, hráli?

Abych zase je neobviňovala náš systém, ten finský má jednu velkou nevýhodu. Je způsobená tím stálým měněním učeben, kurzů a učitelů. A to je, že pokud nepřijdete do školy se svými kamarády ze základní školy, nikdy nepotkáte opravdu dobré přátele. Není totiž příležitost. Se svou vlastní třídou sdílíte jen třídnické hodiny jednou týdně a to je vše. Na ostatních hodinách potkáváte lidi ze stejného ročníku, ale protože pořád měníte kurzy, nikdy nestrávíte se stejnými lidmi moc času. V roli výměnného studenta je to ještě horší, protože si volíte předměty i s jinými ročníky a tak tíhnete jen k tomu, potkávat jen jiné výměnné studenty.

Ale to je pořád jen drobná chybka. Vlastně nakonec stejně nějak potkáte lidi, se kterými se scházíte při obědech a o přestávkách, i když asi nikdy nebudou vašimi nejlepšími přáteli. Ale to spíš musí posoudit sami Finové.

Takže celkově shrnuto, je asi jasné, že Finové jsou ve školství mnohem dál, než my u nás v Česku, ale proč se tedy zase něco nepřiučit? Já jsem tady ve Finsku pochopila, že existují cesty jak vytvořit ze školy příjemné místo, kam se lidé chodí opravdu něco dozvědět a o to více jsem spokojená, že jsem sem přijela.